Voda je obecně vnímána
jako symbol. Symbol života, nového začátku, koloběhu bytí. Hraje podstatnou
roli v některých příbězích bible, v mnoha pověstech. Přítomnost řek
stojí za vznikem měst a celých civilizací. Vodou je v mnoha kulturách
člověk křtěn, do vody je často i pohřbíván. Do řeky byli házeni za trest
provinilci. Města se zbavovala svých „bláznů“ tím, že je posílala na lodích
dále po proudu. Voda nezadržitelně plyne a přináší tak s sebou zlé i
dobré. Řeka může přinést smrt a zkázu v podobě povodní, ale také blahobyt
v podobě životodárné závlahy.
Celý vesmír směřuje, zdá
se, k entropii, tedy k chaosu. Od stavu koncentrované energie
k rozmělnění. Stejně tak, jako se množí náhodné chyby v genetickém
kódu a člověk stárne, i příroda je působením náhodných sil rozrušována a
přeměňována. Řeky si prorážejí hluboká údolí a jinde vytvářejí nánosy. Planety
a slunce chladnou. Možná, že úkolem života je vzdorovat tomuto procesu. Znovu koncentrovat
energii a vytvářet rovnováhu.
Umění je nepolapitelná
věc. Nedá se přesně definovat, každý jej vnímá jinak. Těžko se pro něj vytvářejí
podmínky. Zdá se, že se nedají jednoduše naprogramovat. Třeba by pro vznik
umění stačilo formulovat pouze prostředek. Nástroj, který by se příliš nevnucoval
a sloužil jen jako katalyzátor umožňující děje v různých prostředích.
Žádné komentáře:
Okomentovat